|
Marek
Marek – evangelista, který byl s apoštolem Pavlem na jeho misijních cestách.
Jeho jméno bylo Jan a není známo, proč později přijal latinské jméno Marcus.
Jeho matka se jmenovala Marie a byla to zřejmě bohatá křesťanka, která přijímala hosty ve svém domě. Scházela se zde první církev, dokonce i v dobách pronásledování( Sk.12,12).
Tradiční výklad předpokládá, že Jan Marek ze Skutků apoštolů (12,12; 25; 15,37, uváděný jako Jan v 13,5 a 13,13 a jako Marek v 15,39), který doprovázel apoštola Pavla a Barnabáše na první misijní výpravu, je týž muž, který se objevuje v listech Kolosanům 4,10, 2. Timotejovi 4,11, Filemonovi 1,24 a 1. Petrově 5,13 a zároveň i jeden z evangelistů.
Podle listu Kolosanům byl Marek Barnabášův bratranec. Markova matka byla zřejmě důležitou postavou v raně křesťanských jeruzalémských kruzích, protože do jejího domu se uchýlil apoštol Petr po návratu z vězení a konalo se tam modlitební shromáždění za Petrovo propuštění. Nejstarší písemná informace o Markově autorství evangelia se dochovala u Papiase (1. pol. 2. století).
A co o muži jménem Marek píše bible?
V té době král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím. Mečem dal popravit Jakuba, bratra Janova. Když viděl, že si tím získal židy, rozkázal zatknout také Petra. Byly právě Velikonoce. Zmocnil se ho, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích.
Chtěl ho po Velikonocích veřejně soudit. Petra tedy střežili ve vězení a církev se za něj stále modlila k Bohu. Noc předtím, kdy jej chtěl Herodes předvést na soud, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže před dveřmi hlídaly vězení. Najednou u něho stál anděl Páně a v žaláři zazářilo světlo.
Anděl udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle! Vstaň!“ A z Petrových rukou spadly řetězy. Anděl mu řekl: „Opásej se a obuj se!“ Petr to udělal a anděl ho vyzval: „Vezmi si plášť a pojď za mnou.“ Petr následoval tedy anděla ven z vězení, ale nebyl si jist, zda to všechno je skutečnost; myslel si, že má vidění. Prošli první stráží, pak druhou, a přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela.
Vyšli ven, prošli jednou ulicí a tu mu náhle anděl zmizel. Teprve nyní se Petr vzpamatoval a řekl: „Teď už vím, že Pán opravdu poslal svého anděla, vysvobodil mne z ruky Herodovy a uchránil od toho, co si přál židovský lid.“ S tím vědomím šel do domu Marie, matky Jana, zvaného Marek.
Tam se shromáždilo mnoho lidí a modlili se. Když Petr zatloukl na domovní dveře, přišla služka jménem Rodé, aby se zeptala, kdo to je. Tu poznala Petrův hlas, ale samou radostí hned neotevřela a běžela dovnitř oznámit, že Petr stojí přede dveřmi. Ale oni jí řekli: „Ty ses zbláznila!“ Ona však trvala na tom, že je to pravda.
Řekli jí: „Tak to musí být jeho duch!“ Ale Petr stále tloukl. Šli tedy otevřít a užasli, když ho spatřili. Pokynul jim rukou, aby je uklidnil, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vězení; nakonec jim řekl: „Povězte to Jakubovi a ostatním bratřím.“ Pak odešel z města. Ráno se strhl mezi vojáky nemalý poplach, kam se Petr poděl. Herodes dal po něm pátrat, ale Petr nebyl k nalezení.
Po výslechu tedy dal popravit stráže; potom opustil Judsko, odebral se do Cesareje a nějaký čas tam zůstal. Herodes byl tehdy velmi rozezlen na Týrské a Sidónské. Jejich zástupci se však společně k němu dostavili; podplatili králova komorníka Blasta a požádali o smír, protože jejich země byla zásobována potravinami z Herodova království.
Ve stanovený den zasedl Herodes v královském rouchu na trůn a pronesl k nim řeč; lid začal provolávat: „To mluví bůh, ne člověk!“ A tu jej postihl anděl Páně za to, že si přivlastnil čest patřící jen Bohu: zemřel rozežrán červy.
Ale slovo Páně se šířit nepřestalo. Když Barnabáš a Saul splnili své poslání, vrátili se z Jeruzaléma do Antiochie a vzali s sebou Jana, zvaného Marek.
(Skutky apoštolů 12)
 | |
|
