|
Káleb
Káleb – syn Jefunův – významný vůdce Judy.
Pán viděl jeho věrnost, když se ostatní bouřili a proto jej nepostihla kletba (Nu 14.24).
A co o muži jménem Káleb píše bible?
Mojžíš je poslal prozkoumat kenaanskou zemi a řekl jim: „Jděte vzhůru Negebem, vystupte pak na pohoří a zjistěte, jaká to je země a jaký lid v ní sídlí; zda je silný nebo slabý, zda ho je málo nebo mnoho; a zda je země, v níž sídlí, dobrá nebo zlá, též zda jsou města, v nichž sídlí, otevřená nebo opevněná; též zda je země úrodná či neúrodná, zda v ní jsou stromy nebo ne. Buďte odvážní a přineste něco z ovoce té země!“
Byl totiž čas raných hroznů. Šli tedy a prozkoumali zemi od pouště Sinu až k Rechóbu při cestě do Chamátu. Šli vzhůru Negebem a jeden z nich přišel až do Chebrónu, kde žili Achíman, Šešaj a Talmaj, zplozenci Anákovi; Chebrón byl vystavěn sedm let před egyptským Sóanem. Přišli až k úvalu Eškólu, kde uřízli ratolest s jedním vinným hroznem, dva ji museli nést na sochoru, a několik granátových jablek a fíků.
To místo se nazývá Eškólský úval (to je Úval hroznů) podle hroznu, který tam Izraelci odřízli. Po čtyřiceti dnech průzkumu země se vrátili zpět. Přišli konečně k Mojžíšovi a Áronovi a k celé pospolitosti Izraelců na Páranskou poušť do Kádeše, podali jim a celé pospolitosti zprávu a ukázali jim ovoce té země. Ve svém vyprávění mu řekli: „Vstoupili jsme do země, do níž jsi nás poslal. Vskutku oplývá mlékem a medem. A toto je její ovoce.
Jenomže lid, který v té zemi sídlí, je mocný a města jsou opevněná a nesmírně veliká. Dokonce jsme tam viděli potomky Anákovy. Na jihu země sídlí Amálek, na pohoří jsou usazeni Chetejci, Jebúsejci a Emorejci, při moři a podél Jordánu Kenaanci.“ Káleb však uklidňoval lid bouřící se proti Mojžíšovi.
Říkal: „Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme.“ Ale muži, kteří šli spolu s ním, tvrdili: „Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je silnější než my.“
Pomluvami zhaněli Izraelcům zemi, kterou prozkoumali: „Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země, která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy. Viděli jsme tam zrůdy – Anákovci totiž patří ke zrůdám – a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví.“
4. Mojžíšova 13,17
Hleď, Hospodin, tvůj Bůh, předal tu zemi tobě.
Vytáhni a obsaď ji, jak ti poručil Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs.“ Ale vy všichni jste ke mně přistoupili s návrhem: „Pošleme před sebou muže, aby nám obhlédli zemi a podali nám zprávu o cestě, kterou máme táhnout, i o městech, do nichž máme vstoupit.“
Pokládal jsem to za dobré, proto jsem z vás vybral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene. Ti se vypravili na výzvědy, vystoupili na pohoří a přišli až do úvalu Eškólu.
Vzali s sebou z plodů té země, přinesli k nám dolů a podali nám zprávu: „Země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh, je dobrá.“ Ale vy jste nechtěli táhnout a vzpírali jste se rozkazu Hospodina, svého Boha.
Žehrali jste na něj ve svých stanech a říkali: „Hospodin nás vyvedl z egyptské země z nenávisti, aby nás vydal do rukou Emorejců, a tak nás vyhladil. Kam to táhneme?
Naši bratři nás zbavili odvahy, když řekli: Viděli jsme tam lid větší a vyšší než jsme my, města veliká a opevněná až k nebi, dokonce i Anákovce.“ Tu jsem vám řekl: „Nemějte strach a nebojte se jich.
Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás, jak to před vašima očima učinil s vámi v Egyptě i v poušti, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí muž svého syna, po celé cestě, kterou jste prošli, až jste došli k tomuto místu.“ Přesto teď nevěříte Hospodinu, svému Bohu, který chodí cestou před vámi, aby vám vyhlédl místo k táboření, a ukazuje vám cestu, po níž máte jít, za noci v ohni a ve dne v oblaku.
Když Hospodin vyslechl vaše slova, rozlítil se a přísahal: „Věru, nikdo z mužů tohoto zlého pokolení nespatří tu dobrou zemi, kterou jsem přísahal dát jejich otcům. Jenom Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří, jemu a jeho synům dám zemi, na níž stanula jeho noha, protože se cele oddal Hospodinu.“
Kvůli vám se Hospodin rozhněval i na mne. Řekl: „Ani ty tam nevejdeš. Jozue, syn Núnův, který ti je k službě, ten tam vejde. Posilni ho, neboť on rozdělí Izraeli zemi v dědictví. Dám ji vašim dětem, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí nepřátel; vaši synové, kteří dnes ještě nerozeznávají dobro od zla, ti tam vejdou. Jim ji dám a oni ji obsadí. Ale vy se obraťte a táhněte do pouště cestou k Rákosovému moři.“
Tu jste mi odpověděli: „Zhřešili jsme proti Hospodinu. Chceme táhnout a bojovat tak, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh.“ Pak se každý z vás opásal svou válečnou zbrojí a chystali jste se lehkovážně vystoupit na pohoří. Hospodin mi však řekl: „Vyřiď jim: Netáhněte a nebojujte, neboť já mezi vámi nebudu, a budete od svých nepřátel poraženi.“
Mluvil jsem k vám, ale vy jste neposlechli, vzepřeli jste se Hospodinovu rozkazu a opovážlivě jste vystoupili na pohoří. Emorejci, sídlící na tom pohoří, vyrazili proti vám, hnali se za vámi jako vosy a rozprášili vás po Seíru až do Chormy.
Tu jste se vrátili a plakali před Hospodinem, ale Hospodin váš hlas nevyslyšel, nepopřál vám sluchu. Proto jste museli po mnoho dní zůstat v Kádeši; zůstali jste tam téměř rok.
5. Mojžíšova 1,21
 | |
|
