|
Henoch
Henoch - je jedním z potomků Adamových žijících před potopou. Henoch je mimo jiné pradědečkem Noeho.
Hlavní zmínka o Henochovi pochází z biblické knihy Genesis, 5,18-24.
Význam Henocha spočívá v tom, že na rozdíl od ostatních jeho předků a potomků se o něm neříká jen standardní výpověď, totiž jak dlouho žil a koho zplodil, ale i to, že „chodil s Bohem“.
Navíc se o něm neříká, že by zemřel, ale jen, že „nebylo ho, neboť ho Bůh vzal“.
Zajímavá je i skutečnost, že žil relativně krátce, avšak přesně 365 let, což odpovídá dnům slunečního kalendáře, který je s ním v pozdním židovství (3.-1. stol. př. Kr.) spojován.
O Henochovi se zmiňuje na dvou místech dokonce i Nový zákon. Zaprvé jeho jméno najdeme v Listu Židům 11,5, kde se o něm hovoří jako o vzoru víry; zadruhé se objevuje v Listu Judově 1,14; tato pasáž však nezmiňuje Henocha jen jako starozákonní postavu, ale jako autora knihy Henochovy, z níž je zde také uváděn citát.
A co o muži jménem Henoch píše bible?
1. Mojžíšova 5,18
Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha.
Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery.
Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metuzaléma.
A chodil Henoch s Bohem po zplození Metuzaléma tři sta let a zplodil syny a dcery.
Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let.
I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.
Židům 11,5
Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ‚Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.‘ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.
Juda 14
Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama: Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých,
 | |
|
