|
Adam a Eva
Adam a Eva byli podle 1. knihy Mojžíšovy první lidé.
Hebrejské Adam znamená „člověk“, Eva je vlastní jméno, přeložitelné jako Živa.
O Adamovi a Evě se hovoří v části věnované stvoření světa a prvotnímu hříchu; viz Gn 1,1-3,24.
Adam v tomto vyprávění není vlastní jméno prvního člověka, nýbrž obecné označení.
Teprve později se toto obecné označení začalo používat i jako vlastní jméno.
Chceme-li dobře porozumět biblickým textům, je dobré toto mít na paměti.
Když Bůh stvořil člověka (Adama), chtěl pro něj najít vhodného pomocníka, a tak před něj přivedl všechna zvířata, ale zjistil, že pomoc jemu rovná se zde nenajde.
Proto Adama uspal, vyňal mu jedno žebro a z něj utvořil ženu. Člověk tak dostal pomoc sobě rovnou.
Bible vypráví, jak usadil Bůh Adama a Evu (tj. člověka a jeho ženu) do zahrady v Edenu, kde žili spolu s Bohem.
Avšak Adam s Evou se dopustili hříchu, porušili Boží příkaz a byli ze zahrady vyhnáni.
Jejich provinění spočívalo v tom, že jedli z plodů stromu poznání dobra a zla, ze kterého jako jediného jim bylo zakázáno jíst.
Byl to však had, který přesvědčil Evu, aby jedla, a Eva přesvědčila Adama.
Podle židovské tradice se jednalo o fíkový strom, podle tradice křesťanské o jabloň.
Že se jednalo o jablko, vychází z latinské jazykové slovní hříčky: zlo i jablko se latinsky řekne malum, slova se liší jen délkou slabik.
Bible také píše o prvním a druhém Adamovi - přirovnává „prvního Adama“ k „druhému, novému Adamovi“, tj. k Ježíši Kristu. (1. Korintským 15,45)
Z Adamových potomků jsou známi především jeho tři synové: Kain, Ábel a Šet.
Bible píše, že Šétovi se narodil syn Enóš a tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.
 | |
|
