|
David
David – slavný izraelský král, který ještě jako chlapec skolil obra Goliáše - otec Šalamounův.
David byl druhým králem sjednoceného Izraele. Nastoupil po Saulovi, jež byl z trůnu sesazen pro své chování a neposlušnost vůči Hospodinu.
Je představován jako spravedlivý panovník - nikoli však dokonalý - stejně jako uznávaný válečník, básník a hudebník (je tradičně uznávaný jako autor mnoha žalmů).
Jeho život a vláda je v Bibli zaznamenaná v První a Druhé knize Samuelově a První knize královské.
Bůh zanevřel na krále Saula, kvůli jeho neposlušnosti a vyslal proroka Samuela k Jišajovi, aby mezi jeho syny nalezl nového krále.
Volba padla na Davida, Jišajova nejmladšího syna, který pásl ovce svého otce. Protože se Bohu zalíbil, nařídil Samuelovi, aby Davida pomazal jako krále Izraele.
Saul se velmi trápil. Jeho služebníci mu doporučili poslat pro Davida, nadaného hráče na lyru. A tak David vstoupil do Saulových služeb a kdykoli Saula posedlo trápení seslané od Hospodina, David ho obveselil hrou na lyru.
Během Saulovy vlády hrozil Izraeli znovu vojenský střet s Pelištejci. David později nesl jídlo svým starším bratrům, kteří společně se Saulem naslouchali výzvám Pelištejského obra Goliáše.
Nikdo z Izraelitů se mu neodvažoval postavit, a proto když David prohlásil, že může Goliáše porazit, Saul mu nebránil, ba naopak mu nabídl svou vlastní zbroj.
David to však odmítl a šel do boje ve jménu Hospdina s těmito slovy:„Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou.“
David souboj vskutku vyhrál za použití praku, kterým zasáhl obra Goliáše a zajistil tak Izraeli velké vítězství.
Král Saul učinil z vděčnosti Davida velitelem své armády a dal mu za ženu svou dceru. David zvítězil v mnoha bitvách a jeho popularita mezi lidmi rostla až do té míry, že Saul začal žárlit a pokoušel se jej zabít.
Saulův syn jej na královu nevraživost upozornil, a tak David před Saulem prchá.
Saul i jeho syn Jonatan padli v bitvě s Pelištejci a David jejich smrt oplakával.
A tak se David vrátil, aby vládl Izraeli jako pomazaný král, jenže sever země ovládal druhý Saulův syn. Propukla mezi nimi válka a Saulův syn byl zavražděn. Vrazi Davidova protivníka donesli Davidovi hlavu své oběti doufajíce, že dostanou odměnu.
Avšak David je obvinil ze zločinu. Po této události se v Hebronu sejdou starší Izraele, aby Davida s konečnou platností ve věku 30 let potvrdili na trůnu.
Jedním z nejvýznamnějších činů krále Davida bylo dobytí Jeruzaléma na Jebusejcích. David si také podmanil okolní království Edom, Moab, Amon a Aram. David si Saula vážil, což dokazuje jeho tolerance vůči Saulovým potomkům.
Samozřejmě, ani David nebyl dokonalý. Dopustil se cizoložství s Bet-šebou, které se pokusil zakrýt úkladnou vraždou jejího muže. Z obou činů byl usvědčen prorokem Natanem. První dítě, které se Davidovi a Bet-šebě narodilo zemřelo po porodu. Druhým dítětem byl Šalamoun.
Největším nebezpečím pro Davidovu vládu se stala vzpoura jeho syna Abšoloma, který dokonce obsadil Jeruzalém. Při potlačování vzpoury Abšolom zemřel. David pak předal vládu Šalamounovi a zemřel. Vládl 40 let.
 | |
|
