|
Achab
Achab – izraelský král, manžel Jezábely.
Achab patřil k nejvýznamnějším králům Severního Izraele.
Vládl asi v letech 874–852 př. n. l. Byl druhým králem z Omríovy dynastie.
Jeho manželkou byla fénická princezna Jezábel, která v Izraeli podporovala kult Baala.
Opevnil izraelská města a uskutečnil rozsáhlé stavební práce v hlavním městě Samaří.
Úspěšně bojoval se Sýrií a Asýrií. Uzavřel spojenectví s judským králem Jóšafatem; Jóšafatův syn Jóram si vzal za manželku Achabovu dceru Atalji.
Období Achabovy vlády bylo obdobím ostrých konfliktů mezi ctiteli Baalovými, podporovanými dvorem, a Hospodinovými.
Proti králi vystupovali proroci Elijáš a Míkajáš.
V Bibli jsou Achab a jeho manželka vylíčeni jako bezbožní, tyranští a zločinní vladaři, což se projevilo zejména zosnováním vraždy Nábota, jehož vinice se oba manželé chtěli zmocnit.
Achabovy zločiny se staly záminkou pro vyvraždění Omríovců Jehúem.
A co o tom píše bible?
Elijáš Tišbejský z přistěhovalců gileádských řekl Achabovi: „Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, v těchto letech nebude rosa ani déšť, leč na mé slovo.“
I stalo se k němu slovo Hospodinovo: „Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu proti Jordánu.
Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou.“ Šel tedy a učinil, jak řekl Hospodin. Usadil se u potoka Kerítu proti Jordánu.
A havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pil. Uplynula řada dnů a potok vyschl, protože v zemi nenastaly deště.
I stalo se k němu slovo Hospodinovo: „Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidónu, a usaď se tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou.“
Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: „Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil.“
Když ji šla nabrat, zavolal na ni: „Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba.“
Řekla: „Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme.“
Elijáš jí řekl: „Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej.
Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.‘“
Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše.
 | |
|
