|
Adam
Adam - první člověk stvořený Bohem.
Mužské jméno Adam pochází z hebrejštiny, kde termín Ádám znamená „člověk“.
Není to v pravém slova smyslu vlastní jméno, naopak ve svém původním významu je to obecné označení pro člověka.
Teprve později se toto obecné označení začalo používat i jako vlastní jméno.
Toto slovo je příbuzné se slovem adamá znamenajícím „země“, „půda“.
V Bibli se tímto slovem označuje jak člověk obecně, tak ve spojení „syn(ové) člověka“ („Synové Adama“) lidé jako pomíjivé bytosti.
Adam a Eva byli podle 1. knihy Mojžíšovy první lidé.
O Adamovi a Evě se hovoří v části věnované stvoření světa a prvotnímu hříchu; viz Gn 1,1-3,24.
Když Bůh stvořil člověka (Adama), chtěl pro něj najít vhodného pomocníka, a tak před něj přivedl všechna zvířata, ale zjistil, že pomoc jemu rovná se zde nenajde.
Proto Adama uspal, vyňal mu jedno žebro a z něj utvořil ženu.
Člověk pak už nebyl sám, ale dostal tak dostal pomoc sobě rovnou.
Bible popisuje, jak usadil Bůh Adama a Evu (tj. člověka a jeho ženu) do zahrady v Edenu, kde žili spolu s Bohem.
Avšak Adam s Evou se dopustili hříchu, porušili Boží příkaz a byli ze zahrady vyhnáni.
Jejich provinění spočívalo v tom, že jedli z plodů stromu poznání dobra a zla, ze kterého jako jediného jim bylo zakázáno jíst.
Byl to však had, který přesvědčil Evu, aby jedla, a Eva přesvědčila Adama.
Podle židovské tradice se jednalo o fíkový strom, podle tradice křesťanské o jabloň.
Že se jednalo o jablko, vychází z latinské jazykové slovní hříčky: zlo i jablko se latinsky řekne malum, slova se liší jen délkou slabik.
Z Adamových potomků jsou známi jeho tři synové: Kain, Ábel a Šet.
 | |
|
