|
To býval ráj – Jiří Zmožek na Rádiu Lumen 3. díl
(Jde o doslovný přepis rozhlasového rozhovoru)
Rádio Lumen:
Aký je Váš názor na morálku dnešných mladých ľudí, ktorí žijú voľne, bez manželského zväzku, striedajú partnerov, dokonca sa bojuje za uzákonenie spolužitia rovnakých pohlaví.
J. Zmožek:
Já jsem žil také nevázáně, než jsem přijal Ježíše. Jako mladý člověk jsem žil tak, jak žijí oni. Já jsem nežil o moc jinak a já nevěřím ani, že moc lidí z mého ročníku a v mém věku žilo nějakým jiným způsobem. Ale já právě vidím ten problém v tom, o čem jsem tady mluvil, že už od dítěte, od malého dítěte máme tu zodpovědnost, aby jsme je vedli k jinému životu, k jinému způsobu života. Jak můžeme někoho změnit v 18-ti, když jsme ho nevedli k ničemu v šesti a když jsme se mu třeba v sedmi smáli, když chtěl udělat pokání, když uvěřil farářovi, že má udělat pokání a někdo se mu směje. Jak se potom můžeme divit, že v 18-ti najednou bysme po něm chtěli, aby byl jiný. Já jsem byl taky takový. Já, než jsem poznal Ježíše jako svého Pána, tak já jsem byl úplně stejný jak dnešní mládež. A jestli jsi vzpomínáte, tak minule jsem o tom právě tady mluvil, že mládež potřebuje nový impuls, novou informaci, potřebuje informaci o tom, že Ježíš, Bůh, je láska. A taková paralela mě teď napadla, že když někdo bude chtít roznášet noviny, tak musí jít na poštu, vzít si noviny a teprve je může roznášet. Ale když někdo chce roznášet lásku, tak si musí vzít lásku. Ale my víme, že Bůh je láska, že zodpovědnost rodičů je dát dětem Boha, aby mohli roznášet lásku, protože Bůh je láska. U Jana (1. Jano
ův 4:16) je napsáno: „Bůh je láska.“ Visí to na mnohých dveřích i ve slovenských domácnostech.
Rádio Lumen:
Dnes sa mnohé mladé ženy, devy, ale aj muži, neštítia a s obľubou verejne odhaľujú svoje telá a dokonca ich spoločnosť považuje za hviezdy, celebrity. Čím viac nahoty, tým väčšia atrakcia pre masmédia, ktoré s obľubou propagujú túto nemravnosť. Čo si o tom myslíte?
J. Zmožek:
Já mám takovou bázeň mluvit tady o nějakém vylepšování lidí, kteří to dělají. Dívejte se – příběh. Jedna manekýna přišla do Božího shromáždění. Její chlapec byl věřící a ona byla nevěřící. A on se modlil a hrozně si přál, aby ona tam přišla mezi ten Boží lid. A když se mu to povedlo, že tam přišla, tak oni k ní nechovali žádné přátelství. Oni se na ni dívali poměrně nepřátelsky, ale ona byla manekýna. Ale my se musíme jako křesťané chovat tak, jak máme. My máme milovat i tu manekýnu, ne? Nemůžeme nenávidět toho člověka, Bůh ho miluje, On nenávidí jenom ten hřích. Takže nám nezůstává, než se za to modlit, než se modlit za ty lidi, kteří to dělají. Nám nic nezůstává. My nemáme žádnou možnost, naše mentorování je naprosto zbytečné a k ničemu nevede, protože Ježíš řek (Jan 14:6): „Nikdo nemůže přijít k Otci, než skrze mě.“ Tak jestliže my chceme, aby se s těma lidmi něco stalo, tak skrze Pána, skrze Jeho jméno vyprošovat, aby Bůh něco změnil.
Následuje píseň Ať je oslaveno Jeho jméno Ježíš
ukázku mp3 i text písně najdeš
* ZDE *
 | |
|
