|
Odpuštění a neodpuštění
To býval ráj – Jiří Zmožek na Rádiu Lumen 3. díl
(Jde o doslovný přepis rozhlasového rozhovoru)
Rádio Lumen:
Mnohí ľudia len veľmi ťažko odpúšťajú. Hovoria: „Odpustil som, ale nezabudol som.“ Môžeme hovoriť, že je to odpustenie?
J. Zmožek:
Já musím citovat, co je u Marka, ale já jsi najdu 11. kapitolu (25. verš) a přečtu tak takový důležitý verš, který se toho týká. On říká: „A když se postavíte k modlitbě, odpouštějte pokud máte něco proti někomu, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.“ To znamená, že já se postavím k modlitbě, ale já odpouštím, co mám v sobě proti někomu. Já myslím, že je to takový kohoutek tady na boku a ty musíš ze sebe odpustit. Ty musíš ze sebe odpustit to, co je v tobě – tím to začíná. Já musím odpustit to, co mám v sobě, to, co mám ve svém srdci já to musím dostat ze srdce skrze modlitbu. Já někdy musím prosit Pána: „Pane, nauč mne to, zbav mě té nenávisti, pomož mi v tom ve jménu Ježíš se musím modlit, aby se to skutečně stalo, protože často to děláme tak, jako by ta vina byla na tom druhém a já jdu za ním a odpouštím mu. Ale často to je tak, že já jsem pojal nenávist. Vemte si návrat ztraceného syna. Ztracený syn se vrací a ten druhý přichází z pole. No ten byl naštvanej – Ty jsi mi, otce, nic nedal, teď jsi mu dal všechno, podívej se na něj. A co měl všechno v srdci. A to je přesně náš případ. On se jistě potom spamatoval.
Ale řeknu vám zajímavou věc. Zajímavá věc, která možná by mohla být součástí nějaké další otázky. Ale lidí se často velice změní a my o tom nevíme. A problém neodpuštění je, že ten člověk už to, co dělal, dělal něco – útočil, pomlouval mně, už to třeba vůbec nedělá, ale ve mně je to neodpuštění, ve mně to zůstalo. Já nevím, jak on dál nahlíží na ty věci. Já musím jít za ním a já musím tu věc nějakým způsobem objasnit a řešit a já nevím ten náhled, jak ta věc se má teď. Já vám ukážu jednu pasáž v Bibli o mladíkovi, kteří přišel k Pánu Ježíšovi, o tom bohatém mladíkovi – všichni to dobře znají a jeto příběh toho bohatého mladíka, který přišel k Pánovi, Lukáš 18. kapitola (od 18. verše): „Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý Mistře, co mám udělat, aby se stal dědicem věčného života?“ A Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým. Nikdo není dobrý, jen jediný Bůh. Přikázáni znáš? Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví, ctí svého otce i matku svou?“ A on řekl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“ A když to Pán Ježíš uslyšel, řekl mu: „ Chybí ti ještě jedno. Všechno, co máš, prodej, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi a pojď a následuj mě“. Ale on, když to uslyšel, velice se zarmoutil, byl totiž nesmírně bohatý. Když to Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství.“ Já to čtu jenom sem, ale proč to čtu? My by jsme tohoto člověka soudili jako toho, který se otočil, odešel a všechno skončilo. A u Marka je v 14. kapitole, v 15. verši tam je takový dovětek, já jsem tomu nikdy nerozuměl a teď jsem si říkal, jestli to není ten mladík. Dívejte se: „jeden z těch, kdo stáli kolen něj však vytasil meč, zasáhl otroka nejvyššího kněze, usekl mu ucho, - víte, kde to je – kde na Pána Ježíše přišel Jidáš s těmi zrádci“ a tak dále. „Tehdy jim Ježíš odpověděl a řekl: „Vypravili jste se jako na zločince s meči a holemi, aby jste mě zatkli. Každý den jsem byl s vámi, vyučoval jsem v chrámu a nezatkli jste mě. Ale ať se naplní Písma: „Tehdy ho všichni opustili a utekli“. Ti, co byli tehdy s ním, s Ježíšem, když přišel ten bohatý mladík, pak ti tam zůstali, odešel bohatý mladík a tady je napsáno: „Ale jeden mladík šel za ním
oblečen dovlněného plátna na nahém těle a když ho mládenci chytili, nechal tam to plátno a utekl nahý.“ Co když to byl ten mladík, který tehdy odešel od Ježíše, ale dneska, v době, když už Ježíše křižují, on tam stojí nahý. On skončil úplně jinak, než oni si myslí. A to je problém našeho neodpuštění. Ve chvíli, kdy my si necháme v srdci ten starý pohled na toho člověka a neopustíme to ze sebe, tak my vlastně nemáme žádnou šanci. My musíme jít za tím člověkem, ale odpustit to nejprve ze sebe, ať to odejde z nás to neodpuštění.
Rádio Lumen:
Čiže, nikdy sa nevracať k tomu hriechu, ak ho odpúšťame. Odpustiť srdcom.
J. Zmožek:
Srdcem.
Následuje píseň Když neodpustíš
ukázku mp3 i text písně najdeš
* ZDE *
 | |
|
