Křesťanskému časopisu M ROSA na Slovensku jsem poskytl rozhovor, ve kterém se zmiňuji o jednom mém setkání s Karlem Svobodou. Nadpis tohoto článku zní: Hovorili sme s Karlom o samovražde.
Takto ale moje odpověď nezněla. Otázka zněla:
Pán Zmožek – ako vás – ako už veriaceho brali Vaši bývalí kolegovia...
Krácením rozhovoru vznikla mírná dezinterpretace.
Já v tomto rozhovoru neříkám, že jsem konkrétně s Karlem hovořil na téma sebevražda. Tenkrát, když jsem s ním mluvil, tak byl ve značné tísni a prožíval bolest – ale hovořili jsme nikoliv na téma sebevražda, ale na téma Bůh.
Jak to tedy vlastně všechno bylo?
Stáli jsme spolu v Praze 5 u jeho džípu a bylo to v době, kdy Karel prožíval jedno ze svých životních trápení. Umírala mu jeho první manželka a já jsem se mu snažil podat pomocnou ruku. V takových případech je to těžké, ale Bůh je Bohem milosrdenství a ve svém synu Ježíši Kristu přinesl pomoc pro každou situaci. Jak je psáno: Když Bůh obětoval svého syna, jak by nám s ním nedaroval VŠECHNY VĚCI. Tedy i pokoj duše pro nejtěžší chvíle.
O sebevraždě tedy tenkrát nebyla řeč, i když byl Karel ve velké tísni.
Podruhé jsem pak zažil něco velmi podobného, když jsme oba byli pozváni na slavnost „PÍSNÍ STOLETÍ“. Já jsem měl mezi písněmi století Zvonky štěstí a Karel, myslím, Lady Karneval. Když televizní natáčení skončilo, tak jsem vycházel ze sálu před ním. Otočil jsem se a pokoušel jsem se o jakýsi vtip – no, Karle, nebuď tak smutný, že nejsi na prvním místě. On byl ale zamlklý a zklamaný jinak, než jsem si myslel. Moje dcera mi potom řekla, že jeho malá holčička je v nemocnici a situace s uzdravením vypadá beznadějně.
Tak tohle byly moje dvě setkání s Karlem, shodou okolností vždy v nejbolestnějších chvílích jeho života. Setkali jsme se vícekrát, ale ta ostatní setkání, to byla vždy setkání s člověkem sršícím silou a optimizmem.
No a teď tedy přepis toho rozhovoru: Pán Zmožek – ako vás – ako už veriaceho - brali Vaši bývalí kolegovia? Karel Svoboda bol jedným z nich. V týchto dňoch spáchal samovraždu. Obidvaja ste boli v problémoch, v ktorých vy ste sa obrátil k Bohu a Karel volil smrť – prečo asi?
Odpověď JZ:
Konkrétně s Karlem jsem před léty na toto téma hovořil. Stáli jsme spolu u jeho džípu v Praze 5 a já jsem mu připadal asi moc fanatický. Řekl mi tenkrát doslova: No – já věřím, že Bůh je, ale žádný fanatik nejsem.
Já jsem na rozdíl od Karla měl prostě tu milost od Boha, že jsem to nenapálil v autě do té zdi, i když mi satan namlouval: Teď to tady napal do té zdi a bude ti dobře. A já jsem začal křičet: Bože, já už nechci žít TENTO ŽIVOT. Zatímco sebevrah ten hlas (satana) poslechne a řekne – já už nechci žít ŽÁDNÝ ŽIVOT. Ono je v tom také kus pokory – volat k Bohu.
Karel Gott sa nechal pocut, ze Karla Svobodu za tento čin obdivuje…
Odpověď JZ:
Pokud to Karel Gott skutečně řekl, že jej za to obdivuje, tak to pak obdivuje jenom pýchu nepokořit se před Bohem a neudělat pokání z toho starého života plného hříchů.
Akú pozornost požíva viera a Boh medzi našimi špičkovými umelcami? Odpověď JZ:
Nevím, to je otázka pro ně. Pokud se ale týká mě, tak prvořadou. Já jsem známý Ježíšův fanatik.
Prečo na vrchole úspechu alebo na konci úspešného života príde rezignácia a zúfalstvo?
Odpověď JZ:
Jsou dva důvody, které OBVYKLE VYVOLÁVAJÍ ZOUFALSTVÍ. Nedostatek lásky a nedostatek peněz. A když se to obojí spojí, tak nastává krize, která buď končí obrácením, nebo sebevraždou (v té době se ještě oběsila spisovatelka Hercíková a několik neznámých lidí skočilo z okna). Satan prostě začíná řádit, protože už mu dohořívá, jenže svět vůbec neví, o co jde a pochoduje si klidně dál.
Sú aj iné – pozitívne príklady a obrátenia k Bohu?
Odpověď JZ:
Jsou, ale satan je mistr ve lhaní a tak lidem ve velké většině namluví, že už není řešení. No bodejť by jim řekl, že řešení je Ježíš. Vzývej Jeho jméno a budeš zachráněn (Římanům 10:9).
A on jim místo toho namluví, aby odešli z tohoto světa. Viděl jsem svého otce (měl jsem vidění), když přicházel do nebe. A řeknu vám, moc lidí, které jsem znal
, ho tam nevítalo. On Pán řekl, jestli vůbec najde víru na zemi…
A jedna řeholní sestřička mi kdysi vtipně řekla:.“Pýcha umírá až tři dny po smrti“.
Sláva našemu Pánu, že On naopak ve slávě a pokoře třetího dne vstal z mrtvých.
A tak ještě na závěr dodávám. Ježíš Kristus Nazaretský vstal z mrtvých, sedí na pravici Otce a přimlouvá se za nás. Za mě i za tebe. Neboť jak je psáno: Tak Bůh miluje svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo uvěří v něho nezahynul, ale měl život věčný.
ÚVOD