Tos mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky jsi v dešti sháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejmě letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou …
/hudba Jiří Zmožek – text Zdeněk Borovec/
na CD HVĚZDY MÉHO ŽIVOTA
zpívají Jiří Zmožek a Leona Machálková
Pane Zmožek, bylo to jak sluníčko …
Když jsem psal o tom, že Radek Brzobohatý si nikdy nenosil fotky, tak já taky ne.
Ale on je přece jenom fotogeničtější a po mně nikdo nikdy ani moc fotky nechtěl.
Ale pro podpisy si chodili vždycky.
Taky nám nosili květiny a většinou to byly ženy, které přišly na vystoupení i několikrát za sebou. Pamatuju si jednu ženu v Plzni, jak v divadle vždycky seděla ve čtvrté páté řadě a měla na klíně takovou červenou květinu, myslím, že kal se tomu říká, nebo jak. Vím jenom, že to dlouho vydrží, taková červená lakovaná květina, viděl jsem to na hřbitově.
Další část tohoto povídání si můžete přečíst v připravované knize UŽ MI, LÁSKO, NENÍ 20 LET, která vyjde ještě letos.
Zřejme letos nikde nejsou kytky
/hudba Jiří Zmožek – text Zdeněk Borovec/
nazpívala Marie Rottrová
Když si klíče dávaš na věšák
A když slyším tvé ahoj
Když zas usednout se chystáš
Za svůj psací stůl a stroj
A když řekneš
To jsem rád že jsem doma
Ani zmínka že tu jsem i já
Pročpak neříct
Že tu se mnou rád jsi
Že se mnou
Ty v tom rozdíl asi nevidíš
Je to totéž dá se říct
Všechno vůbec kolem nás je stejné
Jen my dva jsme o kus dál nic víc
Dřív ses jinak ke mně z dálek vracel
Tehdy byl jsi jen z mé lásky živ
Dnes to je i není totéž
Dnes to vůbec není totéž co dřív
Refr.:
Tos mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky s´ mi v dešti sháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejmě letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou
Ale příštím rokem opět možná pokvetou
Když pak vypínáš své stereo
A když já už knížku dočtla jsem
Proč se nezeptáš nač myslím
Jak ses ptával před časem
Bude půlnoc časně ráno vstáváš
Jsme už rozumní
Já vím
Řekni není to brzy
Jestli není to moc brzy
Za tak málo zim ...
Tak mou ruku ve tmě najdi
Tak
Chci znova stisknout tvoji dlaň a pěst
Ještě tisíckrát chci bdít a žasnout
Kolik proměn má noc, kolik hvězd
Ještě tisíckrát chci mít ten pocit
Že jsi vlastně jen z mé lásky živ
Že se milujem
I dnes
Že to vůbec není jiné než dřív
Refr.:
Tos mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženkys mi v dešti sháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejmě letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou
Ale příštím rokem opět možná pokvetou
ÚVOD