Do krajin svého dětství
Dneska vracíš se zpět
A teď hledáš ten kaštan
Který tenkrát tu kvet
Už ho dávno někdo podťal pilou
Potok se pstruhama je ten tam...
/Hudba Jiří Zmožek – text Zdeněk Borovec/
nazpíval Jiří Zmožek
O věčně rozbité trojkolce a mém trpělivém otci...
Nevím, proč se mi zrovna dnes pořád vrací vzpomínky na „starou kolonku“ v Otrokovicích.
Na tu čvrť mého dětství, kde jsem bydlel až asi do 6ti roků. Pořád mi přichází na mysl můj táta, který, když mi byly asi čtyři roky, měl se mnou neobyčejnou trpělivost. Byl to hrozně systematický člověk. Pořád něco studoval, a když jsem jednou viděl jeho sešit, do kterého si dělal poznámky v nějaké už asi páté škole, kterou pořád studoval, tak jsem byl velice překvapený. Celý ten sešit byl psaný ve dvou barvách. Všechno si stačil psát současně modrou i červenou. Pamatuji si, že měl takovou tu přepínací průpisku na čtyři barvy, která myslím tenkrát ani nebyla nikde k dostání.
Další část tohoto povídání si můžete přečíst v připravované knize UŽ MI, LÁSKO, NENÍ 20 LET, která vyjde ještě letos.
KOMU ZVONÍ HRANA
/Hudba Jiří Zmožek – text Zdeněk Borovec/
nazpíval Jiří Zmožek
Do krajin svého dětství
Dneska vracíš se zpět
A teď hledáš ten kaštan
Který tenkrát tu kvet
Už ho dávno někdo podťal pilou
Potok se pstruhama je ten tam
Jen umíráček divně zaklinká
Bim, bili, bam
Komu zvoní ta hrana
Komu zvoní ten zvon
Víš sám
Tady toulal ses bosý
V duši vlání a slast
Tady tvůj vítr stříbrný
Vál ze všech brázd
A teď rád by ses nadech
Ale máš z toho strach
Tucet zvoníků
Začíná tlouct na poplach
Komu zvoní ta hrana
Komu zvoní ten zvon
Víš sám
Chceš-li zpívej si nyní
Svoji ódu na radost
A klidně říkej, jak jiní
Času zatím je dost
Všechny blízké, i sebe
Obelhávej a klam
Komu zvoní ten zvon
Suď sám
Chceš-li, nebav se o tom
Na pštrosa dál si hraj
Ale počítej s tím, že potom
Konečná, good bye
Nezachrání tě věta
To se týká těch tam
Komu zvoní ten zvon
Suď sám
Jen se dívej, co je v řekách
Třeba syn tvůj za pár let
Bude chtít napít
A ty s vodou
Mu podáš i jed
Jen si počkej, až tyhle studny
Budou jednou na odpis
Srdce planety buší své
Dé profundís
Komu zvoní ta hrana
Komu zvoní ten zvon
Suď sám
Chceš-li, zpívej i nyní
Svoji ódu na radost
A klidně říkej, jak jiní
Že je pořád ještě času dost
Všechny blízké i sebe
Obelhávej a klam
Komu zvoní ten zvon
Suď sám
Že jsi u konce s dechem
To je v normě
O.K.
Nalož jak chceš s tím echem
Buď se neptej
A nebo ptej
Komu zvoní ta hrana
Svoje Good bye
Bim Bam
Komu zvoní ten zvon
Suď sám
Tobě zvoní a nám
Tobě zvoní a nám