Na mém předměstí
Je biograf láska, půjdem tam
Je biograf láska, patří k nám
Ty filmy o štěstí…
/hudba Jiří Zmožek – text vladimír Čort/
nazpívala Hana Zagorová
Jak jsem seděl v ostravském rozhlase v koutě...
V době, kdy se narodily moje první písničky v ostravském rozhlase, jsme se scházeli v místnosti dramaturgů ostravského rozhlasu tak asi 1x v měsíci. Myslím, že to byla zrovna doba největší popularity ostravských zpěváků. Hanka Zagorová byla ještě v Ostravě a před tím, než odešla do Prahy, nazpívala moji a Čortovu píseň Breviář lásky. V rozhlase pak byl ale slyšet přece jen daleko víc Biograf láska. Byla tam taky Marie Rottrová, Věra Špinarová a Pavel Novák, který z nich byl možná nejvíc v té době na vrcholu slávy. Je zajímavé, že s Pavlem Novákem, jako vlastně s jediným z té líhně populárních ostravských interpretů, jsem nikdy nenatočil žádnou píseň.
Další část tohoto povídání si můžete přečíst v připravované knize UŽ MI, LÁSKO, NENÍ 20 LET, která vyjde ještě letos.
Biograf láska
/hudba Jiří Zmožek – text vladimír Čort /
nazpívala Hana Zagorová
V nárožích, v reklamách křiklavých neonů
A nad tím zas ta vůně benzínu
Bister, snů včerejších, déšť na střechách
Pojďme dál, všude svět diskoték, salónů
A večer jako tůně na řasách
Očích i dlaních tvých, za deset pět
Na mém předměstí
Je biograf láska
Půjdem tam
Je biograf láska
Patří k nám
Ty filmy o štěstí
Na mém předměstí
Je biograf láska
S modrou tmou
Je biograf láska
A v něm jsou
Jen filmy o štěstí
Můžem si lhát
Pod plátnem stříbrným
Můžem se smát
Až zhasnou v sále
Můžeš, co chceš
Není to krásné snad
Říkat, jak máš mě rád
Kdy si jen vzpomeneš
Co já ti můžu víc dát
Páteční večer v nás v košilích džínových
Spí ještě milování, čas je čas
Vypni už tranzistor, jsme tady zas
Tady jen horký dech, země her stínových
Ty nade mnou se skláníš, nemáš hlas
Svítí jen semafor na přejezdech
Na mém předměstí
Je biograf láska
Půjdem tam
Je biograf láska
Patří k nám
Ty filmy o štěstí
Na mém předměstí
Je biograf láska
S modrou tmou
Je biograf láska
A v něm jsou
Jen filmy o štěstí
Můžem si lhát
Pod plátnem stříbrným
Můžem se smát
Až zhasnou v sále
Můžeš, co chceš
Není to krásné snad
Říkat, jak máš mě rád
Kdy si jen vzpomeneš
Co já ti můžu víc dát