Mě se to přece netýká
Že dítě z domu utíká
Že láska brečí v přízemí
A na půdě je oslava
Že ptáci chodí po zemi
A hloupost křídla dostává...
/hudba J. Zmožek – text J.Žák /
nazpíval Jiří Zmožek
O mé nádherné perleťové harmonice a polce Dva šátěčky...
Myslím, že jsem Vám ještě nevyprávěl o té perleťové harmonice. To bylo v době, kdy se mi strašně nechtělo cvičit na klavír. Celý ten první rok hraní na klavír je jedna velká zkouška. Je vám tak sedm a pořád musíte pokládat prsty správně a trénovat ten jemný úhoz. To mě strašně nebavilo. A tak mi naši koupili krásnou perleťovou harmoniku. Jmenovala se Rigoletta a měla 80 basů. Byla velká, ale mě to vůbec nevadilo. Taky mě to inspirovalo k tomu, že jsem ji nosil na zádech bez pouzdra. Jednak bych ji s pouzdrem ani neunesl a jednak se mi líbilo, jak se lidi ohlížejí, jakou mám krásnou harmoniku.
Další část tohoto povídání si můžete přečíst v připravované knize UŽ MI, LÁSKO, NENÍ 20 LET, která vyjde ještě letos.
Mě se to netýká
/hudba J. Zmožek – text J.Žák /
nazpíval Jiří Zmožek
Mě se to přece netýká
Že dítě z domu utíká
Že láska brečí v přízemí
A na půdě je oslava
Že ptáci chodí po zemi
A hloupost křídla dostává
Mě se to přece netýká
Že svět si zase oniká
Že slova papír nešetří
A člověk s ďáblem postává
Že kulky lítaj v povětří
A dělo čelo pohrává
Co je mi světe do tebe
Nehřeju co mě nezebe
Starej se každej o sebe
Než vykopnou nás do nebe
A v teple svojí peřiny
Sní každej svoje dějiny
To přece není povinný
Starat se o jiný
Mě se to přece netýká
Že slepec s holí klopýtá
Rovnou pod kola auťáku
Jen lidi žádnou paniku
Ten děda v starým šusťáku
Měl zůstat na svým chodníku
Co je mi světe do tebe
Nehřeju co mě nezebe
Starej se každej o sebe
Než vykopnou nás do nebe
A v teple svojí peřiny
Sní každej svoje dějiny
To přece není povinný
Starat se o jiný