Léta jsem nehrál na housle
A neznesvětím etudy
Co čtvrttónově, dojemně
Se zase linou ze třídy
Umaštěnými žíněmi
Tam jiný klouček s brekem drásá
Duši jiného kantora
Ten můj se jmenoval jen “Krása“...
/hudba Jiří Zmožek
na slova básně Miroslava Floriana/
nazpíval Jiří Zmožek
Jak jsem hrával kuličky a taky jak jsem dostal roli "Šmudly"...
Když jsem začal chodit do hudební školy, tak mě přece jen nakonec dali na klavír.
Všem rodičům, kteří nutí své děti na něco hrát, protože se zdá, že mají talent, chci dát něco k potěšení, až jejich dítě nebude chtít tu dřinu výuky na nástroj podstoupit. Už se nepamatuji, co to bylo, ale zřejmě jsem „neustál“ ten dril prvních měsíců výuky v hudební škole, kdy mě učili pokládat ruku na klavír, správně pokládat prsty, a potom nějaký lehký úhoz a stupnice a všechny ty věci, které přece sedmiletého kluka vůbec nemůžou bavit.
Další část tohoto povídání si můžete přečíst v připravované knize UŽ MI, LÁSKO, NENÍ 20 LET, která vyjde ještě letos.
LÉTA JSEM NEHRÁL NA HOUSLE
Léta jsem nehrál na housle
A neznesvětím etudy
Co čtvrttónově, dojemně
Se zase linou ze třídy
Umaštěnými žíněmi
Tam jiný klouček s brekem drásá
Duši jiného kantora
Ten můj se jmenoval jen “Krása“
Když krasopisně sděloval
Rodičům do žákovské knížky
Že jejich syn je nemehlo
V notách mu přibývaly křížky
Pak na hřbitově přibyl kříž
Pan profesor teď vyučuje
Vítr, jenž kvílí výš a výš
Korepetitor cherubů je
Až svoje písně dovrzám
Předstoupím, poprosím ho tiše
Ortel znám předem
Postačí, když se mi Krása podepíše
Léta jsem nehrál na housle
A neznesvětím etudy
Co čtvrttónově, dojemně
Se zase linou ze třídy
/hudba Jiří Zmožek
na slova básně Miroslava Floriana /
ÚVOD