|
Jsem starý klaun
Pán z Nemanic
A v erbu svém
Já nemám nic
Mě falešný brak netěší
Pryč s pozlacenou veteší
Co hlavně já chci mít
Čistý štít …
/hudba Jiří Zmožek - text Pavel Kopta/
nazpíval Josef Kemr
na hereckou desku Šel jsem světem
16.8.2006
O panu Kemrovi, a jak si přinesl takové malé violoncello…
Když jsem začal psát písničky pro herce, tak už jsem, věděl, že chci psát pro ty, kteří na něco hrají. O panu Kemrovi mi říkali, že hraje na viloncello a tak jsem napsal písničku a donesl ji k otextování Pavlu Koptovi.
S ním jsme se právě rozhodli, že budeme tuto desku pro herce společně psát.
Pavel Kopta byl jedním z textařů, kteří uměli dokonale „vytáhnout“ z té hudby, kterou jsem jim dal, to co tam už uvnitř bylo.
Pan Kemr byl muž „jemného stylu“, věřící katolík, který měl vždycky po ruce nějaký ten katolický pozdrav. Často, když se s někým loučil, tak jsem ho slyšel říkat:„S Pánem Bohem“.
Přišlo mi, že to nebylo to formální, co tak často slyšíme – spánembohem, ale že on tomu rozuměl. Myslel Boha s velkým B. A říkal mi, že když mluvil na pohřbu pana Seifrta, tak potom dostal “zaracha“, protože mluvil taky o Bohu a někomu to vadilo.
Kvůli tomu se taky načas zastavilo natáčení té herecké desky.
Ta se točila myslím právě v době , kdy pan Seifrt zemřel. Ten taky nesměl po 68. roce publikovat a myslím, že o něm pan Kemr na tom pohřbu mluvil nedovoleným způsobem.
A jedna z prvních písniček, kterou jsme na tu hereckou desku dokončili, byla právě pro pana Kemra.
Tak jsme se rozhodli jít za ním s tou písničkou do Národního divadla.
Pro mě byl pan Kemr téměř nedostupná veličina, něco jako pro většinu popových skladatelů třeba Karel Gott.
Já moc nemívám trému, ale tenkrát, když jsme za ním šli s Pavlem Koptou do Národního, tak jsem pociťoval jakési zvláštní rozechvění.
Když jsme přišli nahoru do té jídelny, kde bylo plno herců, tak tam byl tenkrát klavír (když jsem tam byl teď před několika lety, tak už tam ten klavír nebyl.)
No a potkali jsme v té jídelně pana režiséra Macháčka a protože se s ním Pavel Kopta znal, tak jsme se ho ptali, jestli bychom mohli mluvit s panem Kemrem. Řekl nám, že je to těžký, když se s ním chce někdo sejít a nabídnout mu třeba nějakou roli a tak. Že pan Kemr nestojí o žádnou slávu a trochu skepticky začal mluvit a zdálo se, že naše mise je zbytečná.
A v tom do té jídelny přišel pan Kemr.
Šli jsme za ním s Pavlem a já jsme měl v ruce text té písničky Čistý štít. A řekli jsme mu, že připravujeme desku písniček pro herce a jednu písničku že máme pro něho. Stalo se něco, co pan režisér Macháček jistě netušil, že se může stát. Pan Kemr šel s námi ke klavíru. Já jsem si sedl za klavír a začal jsem zpívat panu Kemrovi tu písničku. Jen jsem začal, tak on povídá: “Počkejte chvilku, hned se vrátím“.
Za chvilku byl zpátky a přinesl na tácku 3x dvojku červeného vína. Já jsem překvapením nevěděl, co mám dělat a on si vzal ten text a začal recitovat - … Když zámečník má v erbu klíč a zahradník má v erbu rýč – co bych asi já v erbu měl mít – jsem starý klaun, pán z Nemanic a v erbu svém já nemám nic…
V tu chvíli, jak jsem ho k té jeho neuvěřitelné recitaci doprovázel na klavír, mi začal běhat mráz po zádech a pak mi vyhrkly slzy do očí.
No a když jsem mu tu písničku celou u klavíru přezpíval, tak jsme si připili tím červeným vínem a domluvili jsme se, že si vezme to svoje violoncello a přijde ke mně domů se tu písničku naučit.
Když po několika dnech přijel do naší ulice muž v zeleném polovojenském plášti v jeho známé trojkolce, která měla taky zelený kabát, tak měl v ruce jakýsi pytlíček. Byl to pan Kemr. Já jsem si ale myslel, že si přinese to violoncello – vždyť přece říkali, že hraje na violoncello!
No a když si sedl vedle mě u klavíru a vytáhl z toho pytlíčku ten nástroj, tak si ho strčil pod bradu. Každý ale ví, že violoncello si pod bradu nestrčíš. Tak jsme to chvíli zkoušeli, jestli by se ta viola da gamba nebo co si to přinesl, nedala nějak na tu desku použít.
On měl ale takový svůj styl hraní, který ho prý naučili do jakési hry v Národním divadle. A tak jsme začali raději trénovat tu píseň.
Byl to neuvěřitelný zážitek, sedět vedle tohoto veleskromného herce u klavíru a poslouchat, s jakým zanícením a jak poctivě se chtěl naučit snad každé slovo v té písni. Myslím, že takový byl i celý jeho život.
Čistý štít
/hudba Jiří Zmožek - text Pavel Kopta/
nazpíval Josef Kemr
na hereckou desku Šel jsem světem
Když zámečník má v erbu klíč
Tak zahradník má zem a rýč
A snílek mívá v erbu snář
A zítřek nový kalendář
Ale co bych asi já
V erbu měl mít
Když kominík má v erbu dým
Tak básník má tam verš a rým
A poutník dlouhou těžkou hůl
A truhlář nejspíš skříň a stůl
Ale co bych asi já v erbu měl mít
Snad sen a mámení
Snad pláč i smích
Či horu trápení
Věčný hřích
Královské žezlo
Katův meč
Pohyby, gesta
Kroky, řeč
To je jen povrch
Já to vím
Tak co s tím
Když obchodník má v erbu krám
Tak trosečník má z prken prám
A vězeň mívá v erbu mříž
A křižák štít a na něm kříž
Ale co bych asi já v erbu měl mít
Jsem starý klaun
Pán z Nemanic
A v erbu svém
Já nemám nic
Mě falešný brak netěší
Pryč s pozlacenou veteší
Jsem starý klaun
Pán z Nemanic
A v erbu svém
Já nemám nic
Mě falešný brak netěší
Pryč s pozlacenou veteší
Co hlavně já chci mít
Čistý štít
Co hlavně já chci mít
Čistý štít
 | |
|
